Bylo, nebylo…..Vždycky, když si myslím, že už mě nic nepřekvapí, objeví se něco, co mi vyrazí dech. Lépe řečeno někdy vyrazí dech, někdy pobaví a někdy skoro donutí k pláči. Nedávno jsem opět takovou věc zažil. Vyvolala na mém líci nejdříve překvapení, pak zděšení a nakonec jen úsměv. Došlo mi totiž, že jde vlastně jen o takovou hloupost. O poraněné ego člověka, o potřebu si něco dokázat, o užití si své uniformy a své dočasné a křehké moci.

V jednom vězeňském království byl král a ten měl své poddané. Nevím, jak zvládali svoji práci, ale podle toho, jak jsem s nimi přicházel do styku já, tak jim to úplně dobře nešlo. Posuďte sami. Jednou zapomněli vymazat přeposílanou poštu a poslali nám do datové schránky celou komunikaci (včetně osobních komentářů), ve které si přeposílali jako horkou bramboru naši žádost o vypracování posudků. Jindy zase napsali posudky a nějak si neuvědomili, že ze zákona se do nich neuvádějí zahlazené kázeňské tresty. Pak třeba napsali jiné posudky a ty byly tak „osobité“, že se nad nimi podivila v soudní síni i paní soudkyně. Pan vychovatel bohužel nebyl schopen jejich „osobitost“ vysvětlit, odvolával se pouze na komisi, která je schvaluje. Za pár dní ale ta stejná komise vypracovala posudky jiné. Opačné a především správné. Ať žije komise!

Jistě je to jen malá část z práce tohoto vězeňského království a třeba zrovna já jsem měl smůlu a padla na mě všechna ta negativní a nepovedená rozhodnutí a výkony. Nevím. A řekl jsem si, že po tom nebudu ani nijak pátrat. Nakonec všechno dobře dopadlo a nikomu se nic vážného nestalo.

V každé pohádce má ale stejně poslední slovo král. Nebo královna. I v naší pohádce o cenzuře všemu nasadil onu pověstnou korunu sám pan král. Požádali jsme o návštěvu u odsouzeného, za kterého jsme podávali  žádost o PP. Pan král nám vyhověl, odsouzenému návštěvu přislíbil. Místo schválení však přišla studená sprcha. Návštěva byla zamítnuta. A důvod? Pan král si přečetl na našich stránkách některé citace obsahující negativní reakce našich klientů. A prohlásil, že ten, kdo mluví o jeho království, nebo jiných okolních královstvích negativně nebo dokonce hanlivě, nemá na návštěvu nárok. A basta.

A tak se vrátila cenzura. Nesmíme psát nic, co by se dotklo pana krále a jeho království, nesmíme mít vlastní názor. Možná se také začnou pálit knihy a rozdávat rány holí za nedostatečnou pokoru a náklonnost panu králi. Možná…

Protože ale každá pohádka má šťastný konec, tak i tato ho jistě bude mít. A jaký by měl být?…. Řekněte si sami ten svůj, takový, jaký by se vám líbil….já si budu třeba přát, aby přijel hodný princ a toho zlého krále, který má ve své duši tak rád cenzuru,  z království vyhnal….

P. S. Vraťme se ale z pohádky do reality. Protože je pro nás stěžejní naše práce a její smysl, rozhodli jsme se výňatky z dopisů našich klientů, které tak vadily řediteli jedné věznice, vymazat, abychom mohli dále plnit naše poslání.