„Napsala jsem svým věřitelům a exekutorům a někteří mi poslali splátkové kalendáře. Tak jsem je podepsala, abych neměla exekuci, ale teď na ně nemám. Co mám dělat? “ Je splátkový kalendář opravdu tak spásným řešením?

V běžném životě je uzavření splátkového kalendáře častým krokem při řešení problémů se splácením svých závazků. Jedná se o určitou dohodu mezi věřitelem a dlužníkem, která jim umožní napravit, tedy pozměnit, systém dosavadního splácení závazku podle novým možností. Není samozřejmě povinností věřitele splátkový kalendář nabízet a uzavírat. Je to čistě jeho dobrá vůle. Často to ale může být dobré a správné řešení problému, který ve vztahu mezi oběma stranami nastal. Může i předejít dalším krokům ve vymáhání dluhu. Dlužník ale nesmí zapomenout, že porušením dohodnutých splátek ztrácí většinou možnost využít výhod takového splátkového kalendáře a vymáhání dluhu se rozjíždí dál.

Ve vězení, stejně jako mimo něj, nemá určitě smysl uzavírat splátkové kalendáře v případě, že je nebudete schopni splácet. Sice může dojít k určitému oddálení dalších kroků vymáhání dluhy, ale úroky stejně běží a dluh narůstá. Pokud už tedy nějaký splátkový kalendář odsouzený dlužník uzavře, je potřeba si spočítat, že na jeho úhradu má finanční prostředky. Na splátkové kalendáře lze použít finanční prostředky pouze z kapesného. Je samozřejmě také možné se domluvit s rodinou a část domluvených splátek nebo i celou splátku může za Vás posílat rodina.

Je potřeba si dát ale pozor na jednu věc. Podepsáním splátkového kalendáře může dlužník „oživit“ již promlčený dluh, tedy takový, který nemůže být soudně vymáhán. Součástí splátkového kalendáře je totiž běžně uznání dluhu samotného.

Čas získaný bezmyšlenkovitým uzavíráním splátkových kalendářů tak může nakonec přinést značný nárůst vymáhaných dluhů. Je tedy potřeba vždy postupovat s rozvahou, shromáždit si co nejvíce informací a pokud možno se obrátit na odborníky.