V posledních dvou týdnech se nás klienti stále více ptají na novelu insolvenčního zákona

Dne 26. 10. 2018 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR novelu insolvenčního zákona. Původní návrh ještě z dílny bývalého ministra Roberta Pelikána byl postaven na 7leté variantě a „nulové“ povinnosti uhradit část dluhů. Poslanci poté přinesli několik desítek pozměňovacích návrhů a vznikla velice nesourodá sulcovitá hmota. Bez přemýšlení o vzájemných kombinacích jednotlivých návrhů, bez znalosti problematiky a bez ochoty naslouchat těm, kteří této problematice opravdu rozumí. Uvidíme, jak se s novelou poperou senátoři. Pokud projde ve stejném znění, bude rok 2019 opravdu velký insolvenční kolotoč. Na něj se jistě již chystá několik kolotočářských subjektů.

NOVELA INSOLVENČNÍHO ZÁKONA Z POHLEDU VÝKONU TRESTU

Dne 26. října schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR novelu insolvenčního zákona. Došlo k podstatným úpravám původního návrhu, který byl ještě z dílny předchozího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána. Protože se poměrně značným způsobem změnila pravidla především pro osobní bankrot, lze předpokládat, že dojde k nárůstu žadatelů, a to samozřejmě i z řad osob ve výkonu trestu.

Mezi nejdůležitější změny oproti současnému znění zákona patří 3 úpravy:

1. Možnost vstoupit do oddlužení i v případě, že není splněn předpoklad úhrady současných 30 % dluhů v následujících 5 letech.
2. Nutnost uhradit v rámci insolvence minimálně takovou částku věřitelům, která je hrazena insolvenčnímu správci.
3. Není nutné dokládat seznam svých závazků.

Dále novela umožní zkrátit dobu oddlužení na 3 roky v případě, že dojde k úhradě alespoň 60 % závazků dlužníka.

3letá varianta je také učena pro osoby, kterým byl přiznán invalidní důchod 2. a 3. stupně (zde samozřejmě není podmínka 60 %). Pracuje se také s podřízenými pohledávkami, kdy se příslušenství (úroky) a smluvní pokuty pro případ prodlení hradí nejdříve do výše původní jistiny, další část až po případné úhradě všech ostatních dluhů.

Z původní novely nebyla schválena hranice vstupu do insolvence ve výši 2.200.000 Kč nebo sedmiletá varianta oddlužení. Ani jeden z těchto návrhů neprošel.

Z pohledu osob ve výkonu trestu bude moci po účinnosti zákona podat insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení teoreticky každý odsouzený, který má více než 2 dluhy po splatnosti 30 dnů, které není schopen hradit, ale zároveň má takový příjem, který mu umožní po provedení zákonných srážek, tedy na základě příslušné vyhlášky, hradit 1.089 Kč měsíčně insolvenčnímu správci a nejméně 1.089 Kč věřitelům.

K podání takového návrhu bude potřeba doložení 2 dluhů po splatnosti 30 dnů a příjmů za posledních 12 měsíců. Pokud nemá odsouzený vysokoškolské vzdělání, tak je nutné, aby za něj návrh sepsal, podal a poučil ho advokát, exekutor, insolvenční správce, notář nebo akreditovaná osoba, která má akreditaci u MSp. K podání bude potřeba ověření podpisu na plné moci, případně ověření podpisu na žádosti manželů, pokud se jedná o řízení, ve kterém je předmětem majetek spadající do SJM. Návrh bude poté do 3 pracovních dnů od jeho podání na soud zveřejněn v insolvenčním rejstříku a v případě vyhlášení úpadku začne běžet dvouměsíční lhůta, ve které se budou přihlašovat jednotliví věřitelé. Po skončení této lhůty bude ze strany insolvenčního správce, kterého určí soud dle místa pobytu dlužníka, provedeno přezkumné jednání, při kterém musí s dlužníkem projít jednotlivé dluhy a sepsat zprávu o jejich případném popření. Po skončení přezkumného jednání insolvenční správce informuje soud a ten rozhodne na základě jeho zprávy o povolení oddlužení splátkovým kalendářem. Poté bude dlužník splácet prostřednictvím srážek z pracovní odměny.

Z novely zákona byla zcela odstraněna povinnost dlužníka znát a doložit soudu své závazky. Dle vyjádření zástupců MSp bylo účelem novely pouze dlužníka oddlužit a ne s ním jakkoliv pracovat. Absence práce s dlužníkem může způsobit velký problém. Dlužník je nyní chápán jako někdo, na koho dluhy dopadají takovým způsobem a který své dluhy nezvládá takovým způsobem, že je pro něj nutné provádět tak razantní změny insolvenčního zákona, které postihnou nejen všechny věřitele beze zbytku a připraví je o jejich finanční prostředky, ale dopadnou nepřímo i na poctivé plátce, kterých je drtivá většina. Pokud tento dlužník nedostane v novele žádné jasně definované povinnosti, do jejichž splnění bude muset investovat potřebnou dávku svého času, invence a aktivity, tedy vlastně jistý „trest“ promítnutý právě do nějaké povinnosti, při kterém alespoň dostane šanci si důvody a průběh svého zadlužení uvědomit, bude nejen on, ale také celá společnost vystavena značnému riziku opakování jeho chybných kroků a nového zadlužení. Může tak vzniknout recidivující dlužník neboli dlužník recidivista.

Ještě více kontroverzní je takový postup ve vztahu k nápravě odsouzených. Značnou část své trestné činnosti páchali odsouzení dlužníci právě z důvodu zisku finančních prostředků nebo se zadlužovali proto, aby mohli páchat nebo kryli své náklady na život v době, kdy páchali trestnou činnost, kterou vyměnili právě např. za standardní zaměstnání. „Odpuštění“ dluhů způsobem, který umožňuje novela insolvenčního zákona, tedy bez povinnosti své dluhy znát

a pochopit důvody jejich vzniku, kdy stačí zaplatit pouze jen mizivou část, lze považovat za postup velice nevýchovný
a naopak nabádající k novému páchání trestné činnosti, protože dlužník-pachatel si vykoná trest a zároveň se zbaví svých dluhů nebo alespoň jejich většiny. Bez potřebné práce s odsouzeným totiž osvobození od placení dluhů nebude pro většinu z nich motivující k lepšímu životu, ale motivující k aplikaci nové možnosti do svého běžného života. Insolvence bez vlastního přispění se může stát potvrzením „výhodnosti“ se zadlužit. Díky novele tedy odpadne i motivace odsouzených své dluhy řešit v době výkonu trestu, protože nebudou potřebovat znát jejich výši a složení pro další život. Může to mít značný dopad na jejich další život a další páchání trestné činnosti, kdy z kriminogenních faktorů nebude eliminován jejich „vztah“ k dluhům a financím obecně. Dlužník-odsouzený bude také zvýhodněn před dlužníkem, který není ve výkonu trestu a který musí hradit vyšší část svých dluhů a vyvíjet mnohem větší aktivitu v běžném prostředí, než odsouzený ve výkonu trestu, který si nemůže najít lepší práci nebo jakkoliv zvýšit svůj příjem např. brigádou.

Zadluženost vede zcela jednoznačně k páchání trestné činnosti a propadu mnoha lidí do velkých sociálních problémů. Nelze však tento problém vyřešit „odpuštěním“ těchto dluhů prakticky bez jakýchkoliv povinností na straně dlužníka. Minimální splátka na dluh ve výši odměny insolvenčnímu správci, může být dlužníkem vnímána pouze jako měsíční poplatek za zbavení se jeho dluhů.

Další zadlužování bude napříště pro dlužníka spojeno s tím, že „stačí pak pár let hradit zase jen ten poplatek 1.089 Kč
a je to vyřešené“. Jediné řešení pro snížení zadlužování i v budoucnu je efektivní systém finanční gramotnosti a jasně stanovených povinností dlužníka, které pro něho mohou být výhodné v takové míře, v jaké si on uvědomuje důvody svého zadlužení a pracuje s nimi. Bez jeho motivace, při které nebude jeho aktivita při splácení přímo úměrná snižování jeho zadluženosti (jak v dlužné částce, tak v čase oddlužení), není systém výchovný, není funkční a není řešením. Díky novele IZ se naučme používat termín „recidivující dlužník“.

Značný dopad bude mít novela IZ i na život ve věznicích. Podat žádost bude moci každý odsouzený, který ze svého příjmu, tedy ze součtu částek na srážky k úhradě výživného nezaopatřených dětí ve výši 30 %, na další srážky prováděné na základě nařízeného výkonu rozhodnutí soudu nebo orgánu státní správy ve výši 12 % a na ostatní srážky ve výši 4 %, tedy celkem 46 % jeho čisté mzdy, dosáhne na sumu 2*1.089 Kč, tedy 2.178 Kč. Takový odsouzený si musí vybrat osobu, která mu návrh spíše a podá (viz. výše). Ta za ním bude muset minimálně jednou přijít do věznice, spíše ale pravděpodobně dvakrát, aby si odsouzený dle jeho pokynů obstaral potřebné dokumenty. Věznice bude muset zajistit ověřené podepsání plné moci, případně dalších dokumentů, ekonomické oddělení bude odsouzeným zažádáno o vydání mzdového listu k doložení příjmů za posledních 12 měsíců, k doložení pracovní smlouvy nebo obdobného dokumentu. Po podání návrhu bude nutné v rámci přezkumného jednání setkání odsouzeného s insolvenčním správcem, které může být také opakované. Jednak z důvodu doplnění dokumentů nebo z důvodu popření některé z přihlášených pohledávek. Bude se tedy jednat o značnou administrativní a organizační zátěž při vyřizování povolení vstupu do věznic nebo při ověřování dokumentů a dalších nezbytných úkonech.

Přezkumné jednání bude jediné setkání dlužníka s jeho dluhy. O těch nepřihlášených se vůbec nedozví a nebude tedy ani vědět, že existovaly.

Podstatné je znění § 416 IZ, který doznal v novele také změny obsahu, ale jeho základ zůstává. Podle tohoto paragrafu nebude dlužník po skončení oddlužení osvobozený od úhrady některých dluhů. Jedná se o:

• Peněžitý trest nebo jinou majetkovou sankci, které byly uloženy pro úmyslný trestný čin
• Pohledávky na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti
• Pohledávky na výživném ze zákona
• Pohledávku na náhradu škody způsobené na zdraví

Tyto závazky dlužníka tedy nebudou odpuštěny a dle současného znění zákona ani nemusí být do insolvence přihlášeny. Dlužník, který měl z minulosti nějaký takový dluh, bude tedy po skončení insolvence dál hradit ty dluhy, které věřitelé budou vymáhat prostřednictvím pokračujících exekučních řízení. Je tedy nutné, aby dlužník již v začátku insolvenčního řízení věděl, jaké dluhy mu mohou po skončení insolvence zůstat. Je zde velké riziko toho, že pokud nebude vědět, že některé dluhy mohou zůstat a nebude vědět, co ho může čekat a jaké exekuce pokračovat (počet i výše), může to vést po skončení insolvence k jeho rezignaci na systém, která je velice často spouštěčem páchání další trestné činnosti. Při podání návrhů u osob ve VT nebo u osob, které mají některý z výše uvedených dluhů (jedná se také o osoby odsouzené k podmíněným trestům), je tedy nutné je s touto otázkou seznámit, připravit na ni a tuto skupinu dluhů najít a vysvětlit. Pokud nebude na počátku sestavován seznam dluhů s odkazem na to, že se dluhy z této skupiny vyřeší při přezkumném jednání, tak je nutné neopomenout, že podle současného znění zákona se mohou tyto dluhy přihlásit také kdykoliv v průběhu řízení. Nemusí být tedy ani při přezkumném jednání známy. Současná judikatura tuto problematiku prozatím nikterak konkrétněji neupravuje. Je také otázkou, jak si s identifikací této skupiny dluhů poradí insolvenční správce, který má pouze ekonomické vzdělání a ne právnické. Pro dlužníky bude také problém obstarat si rozsudky a další dokumenty, které k této skupině dluhů budou patřit.

Sepsat a podat insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení může advokát, ins. správce, exekutor, notář
a osoba akreditovaná u MSp. U osob ve výkonu trestu tak v jisté míře může nést věznice odpovědnost za to, komu z této skupiny umožní do věznice vstup. Je potřeba, aby osoby, které budou návrhy sepisovat, zvládly problematiku dlužníka-odsouzeného alespoň v tom základním rozsahu, který je uveden výše. Je potřeba do práce při sepisu návrhu zapojit právě v dostatečné míře řešení rizikové skupiny dluhů uvedené výše a dluhy ve vztahu k páchání trestné činnosti obecně. Veškeré aktivity ve výkonu trestu by měly v sobě zahrnovat složku nápravy odsouzeného.

Akreditované osoby sice procházejí řízením u MSp, ale paradoxně stačí, aby ve své struktuře měly jednu osobu s právním nebo ekonomickým vzděláním a mohou poskytovat své služby v oblasti insolvence po celé republice pouze na základě vlastního vnitřního školení, které není nikterak definováno a standardizováno. Z našich zkušeností víme, že služby mnoha takových organizací mají velice nízkou úroveň v obecném rozsahu, protože orientace na oblast výkonu trestu je velmi ojedinělá.

Novela insolvenčního zákona přinesla několik dobrých myšlenek a změn, které by samy o sobě dovedly celý proces zefektivnit. Např. hranice 60 % nebo práci s podřízenými pohledávkami. Naopak schválila některé podle našeho názoru nebezpečné změny, např. odstranění seznamu závazků (kdy ke zmírnění administrativní zátěže soudů a dlužníka mohlo dojít vlastním zjednodušením komplikovaného formuláře pro podání) nebo prolomení spodní hranice při podání a její „přesunutí“ na konec oddlužení. Za chybné považujeme také vyškrtnutí hranice 50 % úhrady dluhu při možném zvýšení nezabavitelné části mzdy na běžný život, která byla jediným funkčním motivátorem k aktivnímu zvyšování příjmů ze strany dlužníka.

Pro výkon trestu vidíme nyní především problém v obecné schopnosti odsouzených využívat veškeré „úlevy“, které jim systém poskytuje, ale bohužel v tom směru, aby mohli tyto úlevy často zneužít bez jakéhokoliv dalšího dopadu na změnu svého života a jeho nastavení ve vztahu k běžným normám společenského chování. Očekáváme také negativní dopad na páchání trestné činnosti a problémy při splácení dluhů z „trestné činnosti“. Současná změna se může také promítnout do podmíněných propuštění, kdy někteří soudci mohou vstupy do insolvence hodnotit jako vyhýbání se svým povinnostem. Pro věznice bude ztížena do jisté míry práce s odsouzenými spočívající v motivaci řešení dluhů způsobem je znát, vědět o nich a aktivně s nimi pracovat. Obáváme se také vzniku nové skupiny dlužníků, tedy dlužníků recidivujících, která může ve velké části korespondovat se současnými recidivisty při páchání trestné činnosti. Tím se vytvoří skupina, jejíž začlenění do společnosti bude mnohem složitější a pro společnost nákladnější. Na věznice také dopadne větší administrativní zátěž, odpovědnost za další kroky s odsouzenými při insolvenčním řízení a dojde ke ztížení možností při práci s kriminogenními faktory odsouzených, ke kterým zadlužení a dluhy jednoznačně patří.

Spolek LIGHTHOUSE, 3. 11. 2018