Žádost a její obsah vypovídají o mně
Vězeňská šuškanda není žádný prázdný termín, ale vlastně už jasně definovaný pojem. Jde o soubor informací, které kolují mezi vězni a mají určitý stupeň důvěrnosti. Stejně tak mezi odsouzenými najdeme návod na řešení každé situace a problému, se kterým se odsouzený může setkat. V každé věznici také koluje nějaký vzor, jak by měla vypadat žádost o podmíněné propuštění. Většinou se jedná o mnoho let starý text, který někdo u soudu použil, byl propuštěn a poté se mu tedy přišil punc „správné žádosti“. Častokrát jde o text, který napsal nějaký advokát, takže se jedná spíše o citaci zákonných podmínek nebo přímo opsané znění příslušných paragrafů. Dále obsahuje výčet všech rozsudků a trestů, které byly žadateli uloženy, základní informace o odsouzeném, jeho práci, bydlení a počtu pochval. Samozřejmě také odkazy na Ústavní nálezy. Většina odsouzených si pak myslí, že právě takový text je ten správný, protože ho jednak napsal advokát a pak je v něm uvedeno spoustu jednacích čísel, množství rozsudků, desítky paragrafů a citací zákonů. Není tedy nic jednoduššího, než takovou žádost vzít, přepsat a upravit do své osoby, tedy vyplnit jméno příjmení, konkrétní rozsudky a pár informací o své budoucnosti, především bydlení, práci a možná nějakou informaci z doby výkonu trestu, o které si odsouzený myslí, že je důležitá. A pak už jen žádost poslat na soud.
Když to přece vyšlo s takovou žádostí Frantovi, musí to vyjít i mně.
Snad jediné, co takový odsouzený udělal správně, je odeslání žádosti na soud. Všechno ostatní je špatně. Žádost o podmíněné propuštění má vypovídat co nejvíce o žadateli, tedy o konkrétním odsouzeném, který o podmíněné propuštění žádá. Není ale potřeba, aby obsahovala konkrétní a detailní výpis všech trestů, kterému mu v minulosti byly uloženy. Ty soud zjišťuje z opisu trestního rejstříku, který je pro něj věrohodným dokumentem a je zvyklý s ním pracovat. Není ani potřeba, aby žádost konstatovala počet uložených pochval, pokud zůstanou bez dalšího vysvětlení, není nutné, aby obsahovala datum nástupu do výkonu trestu, pobyt na nástupním oddělení a další běžné úkony, které odsouzený ve výkonu trestu dělá, pokud k nim není připojeno cokoliv konkrétního, osobního a vztahujícího se k nápravě, resocializaci a budoucímu životu. Vždyť přece průběh a výsledky výkonu trestu shrnuje věznice v hodnocení, které na žádost soudu k projednávání podmíněného propuštění vyhotovuje. Je nutné si uvědomit, že žádost je pro soud velmi důležitým zdrojem informací o tom, co odsouzený sám se sebou dělal, co ve výkonu trestu prožil ve vztahu ke své nápravě a změně, co mělo vliv na to, aby v budoucnu eliminoval riziko páchání trestné činnosti na úplné minimum.
Žádost není výčet ani vyprávění. Žádost je konstatování toho, co je pro rozhodnutí soudu důležité ze strany odsouzeného.
Je nutné, aby odsouzený soudu jasně identifikoval svoje kriminogenní faktory, tedy důvody páchání trestné činnosti. Aby soudu sdělil, co vše udělal proto, aby již tyto situace nebyly jeho kriminogenními faktory a abych ho nevedly k páchání trestné činnosti. Je potřeba, aby dobře popsal svůj výkon trestu, a to tak, jak na něho působil a jak dokázal změnit pohled na svůj život, na situace, kterého v minulosti do vedly ke spáchání trestného činu nebo na svoje vlastnosti a povahové rysy, které byly právě pro něho nebezpečné a nežádoucí. Žádost musí obsahovat informace, které odsouzený sděluje soudu sám o sobě, není tedy potřeba sdělovat informace, které jsou obsaženy v opisu trestního rejstříku nebo sdělovat opakovaně informace, které jsou obsaženy v hodnocení věznice. Pokud tedy například odsouzení neabsolvoval ve výkonu trestu nějaké specializované programy a chce soudu říci, co mu tyto specializované programy přinesly, jak na něho zapůsobily, jak v nich byl zapojen. To je naopak velice žádoucí.
Žádost tedy musí doplňovat to, co soud zjišťuje z dalších pramenů. Pokud má například odsouzený již 5, 7 nebo i 10 zápisů v trestním rejstříku, je potřeba vysvětlit, proč k trestným činům docházelo, jak souvisí se současným pobytem ve výkonu trestu a jak se veškeré předchozí životní neúspěchy budou promítat do jeho budoucnosti. I když zákon a nálezy Ústavního soudu nedovolují budoucnost hodnotit pouze odkazem na minulost, minulost je součástí života odsouzeného a je potřeba se s ní umět vypořádat.
Trestní rejstřík nemůže být jediným důvodem tvrzení o nezvládnutí budoucnosti. Může ale být důkazem toho, že odsouzený ještě není na své propuštění připraven, protože se se svojí minulostí nevypořádal.
Pokud bude psát odsouzený o své budoucnosti, tak opět nesmí zapomenout, že budoucnost není pouze o práci a bydlení. I když práce a bydlení jsou nesmírně důležité, protože patří mezi dva absolutně základní stavební kameny jakéhokoliv správného života, tak odklon od páchání trestné činnosti je potřeba hledat většinou nikde jinde. A to právě v nastavení svého života, ve srovnání hodnot, v uvědomění si situací a důvodů toho, proč k páchaní trestné činnosti docházelo a proč se stalo součástí života odsouzeného. Práce a bydlení jsou dva dobré základní stavební kameny, ale to co na nich odsouzený bude budovat, je již čistě jeho individualita, jeho osobní postoj, jeho osobní názor a projev toho, jak se dovedl se svým životem „popasovat“.
Častokrát říkáme našim klientům, že odsouzený, který se připraví na život po propuštění, ve kterém nebude páchat trestnou činnost, je připraven na podmíněné propuštění. Žádost o podmíněné propuštění není vlastně nic jiného, než důkaz o tom, že si žadatel uvědomil, kde v minulosti chyboval, něco se sebou udělal a svůj budoucí život se snažil nastavit tak, aby již trestnou činnost nepáchal. Kdo se dovede takto podívat na svůj vlastní život, na svojí minulost, na svoji přítomnost a na svoji budoucnost, má připravený svůj budoucí život a tím i žádost o podmíněné propuštění.
Příprava žádosti našeho klienta D.K.:
Já jsem měl žádost napsanou docela rychle. Vzal jsem nějaký vzor od jednoho spoluvězně, doplnil bydlení a práci. Naši mi sehnaly nějaké potvrzení a připojili se. Pak jsem poprosil advokáta o rozsudky. Hned se mi nabídl, že mi žádost sepíše, tak jsem řekl, že ano. Museli mu samozřejmě rodiče zaplatit, ale udělali to rádi. Žádost přišla, mně se líbila. Byl jsem s ní spokojený. Pak jsem ji poslal skrze sociální pracovnici ke kontrole pracovníkům spolku. Totálně mi ji zkritizovali a napsali, že je špatná. Špatný jsem z toho byl i já. Pořád dokola jsem si četl jejich komentáře, až mi začalo docházet, že mají nějakou logiku. Zjistil jsem, že jsem to vlastně ani celé nepochopil. Začal jsem tedy od začátku. Udělal to úplně jinak, přemýšlel jsem jiným směrem. A vyplatilo se. U soudu mi žádost soudce ocenil, řekl, že je na ní vidět velký posun. Byl jsem připraven na všechny otázky, protože na cokoliv se mě hlavně státní zástupce zeptal, jsem věděl, měl na to odpověď. Byl jsem připravený. Nejen na pépéčko, ale taký na svůj život. Ta žádost se pro mě nakonec stala návodem, jak zvládnout svůj život venku po propuštění.
