V druhé polovině roku 2016 se změnily postupy při provádění srážek z pracovní odměny a z peněz zaslaných do věznice. Nešlo o změnu legislativy, ale exekutoři začali využívat možnosti jim dané zákonem a neprovázaností jednotlivých zákonů. Vězeňská služba se s názory některých exekutorů a Exekutorské komory ČR ne zcela ztotožňuje a volí částečně odlišný výklad. Dochází tedy ke střetu dvou názorů, kdy některé mohou mít na odsouzené negativní dopad. Je ale nutno podotknout, že Vězeňská služba volí takovou cestu, která částečně ochrání finanční příjmy odsouzených a mnoho exekutorských úřadů nepřistoupilo na extrém, který zvolili ostatní a který zastává Exekutorská komora ČR.

Možnost srážek prováděných exekutorem během VT z ostatních příjmů odsouzeného

Srážky z pracovní odměny odsouzeného jsou prováděny dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů (dále jako „vyhláška“). Podle této vyhlášky se mimo jiné na kapesné použije 20 % čisté odměny a na úložné další 2 % z čisté odměny.

Na úložném se odsouzenému ukládají peníze, se kterými může dále disponovat podle § 7 odst. 4 vyhlášky. Ten říká, že je možné na určené dluhy a závazky (výživné, úhrada škody, podpora rodiny, náklady VT, exekuce a další) použít částku nad 2.000 Kč. V případě propuštění se odsouzenému částka na úložném vyplácí a odsouzený ji může použít na první dny svého návratu na svobodu.

Dále je možné odsouzenému do věznice zaslat finanční hotovost, se kterou je naloženo dle § 25 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Její rozdělení závisí na tom, zda má odsouzený dluh nebo závazek za třetími osobami (exekuce, soudy apod.). Pokud ano, tak 40 % obdržené částky jde na úhradu nákladů výkonu trestu, 10 % na dluhy a závazky, 50 % na osobní účet odsouzeného, označený ve vyúčtování písmenem „O“ (nejedná se o úložné). Pokud nemá odsouzený žádný dluh nebo závazek, tak 40 % obdržené částky jde na úhradu nákladů výkonu trestu a 60 % na osobní účet odsouzeného s tím, že 50 % odsouzený dostane ihned a 10 % až následující měsíc v případě, že se neobjeví nový dluh (např. nový exekuční příkaz). V případě pracovního zařazení a hrazení nákladů z výkonu trestu v pracovní odměny odsouzeného, se částka 40 % dopočítává do stanoveného maxima 1.500 Kč. Zbytek náleží odsouzenému.

Exekutoři začali ve větší míře v posledních měsících postihovat exekučními příkazy finanční částky na kapesném, úložném a osobním účtu. Dle stanoviska Exekutorské komory ČR se totiž jedná o peněžitou pohledávku spadající pod § 312 a násl. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy nelze ani aplikovat ustanovení o tzv. nezabavitelné částce, protože ta je primárně určena pro obživu sebe a osob blízkých. Odsouzený má však zajištěné ubytování, stravu a další základní potřeby a dle Exekutorské komory se jedná o „přilepšení k výkonu trestu“. Zde si myslíme, že tento názor komory je zcela mylný a vychází z neznalosti prostředí výkonu trestu. Odsouzený si totiž ze svých finančních prostředků hradí hygienické prostředky, léky a další lékařskou péči nehrazenou ze zdravotního pojištění, hradí si poštovné a telefony na styk s rodinou a advokáty, vše potřebné k vedení korespondence nebo své finance využívá na aktivity programu zacházení a jeho případné aktivity mimo věznici. Při extrémním výkladu názoru Exekutorské komory ČR by si odsouzený ani nemohl odeslat doporučený dopis na soud nebo jakýkoliv jiný orgán státní správy. Nesmyslnost tohoto postoje komory je tedy více než očividná.

Vězeňská služba ČR pak zastává názor, že postihnout lze z výše uvedených příjmů, tedy kapesného, úložného nebo osobního účtu pouze částku na úložném, a to nad částku 2.000 Kč. Peníze na kapesném postihnout nelze a finanční částku na osobním účtu pouze tak, jak je uvedeno výše. Odsouzení se tedy nemusí obávat, že by přišli o své peníze na kapesném.

My se rozcházíme ale v názoru s Vězeňskou službou v tom, zda má právo na úhradu nákladů výkonů trestu v případě, kdy přijdou odsouzenému do věznice peníze a má nařízenou exekuci podle § 25 zák. č. 169/1999 Sb., tedy exekuci právě na peníze zaslané do věznice (a k pokrytí nákladů nestačí pracovní odměna odsouzeného). Myslíme si, že v takovém případě nemá věznice právo si odebrat jakoukoliv částku na náhrady nákladů výkonu trestu, protože nad jejich nárokem stojí uvedený exekuční příkaz. Občanský soud řád, který upravuje provádění srážek, totiž  v § 373 zmocňuje Ministerstvo spravedlnosti ČR k úpravě vyhlášky pouze ve vztahu k pracovní odměně, ne ve vztahu k penězům zaslaných do věznice.

Jedná se tedy o otázku výkladu postavení odměny odsouzeného a jeho dalších příjmů ve vztahu k nezabavitelné částce dle občanského soudního řádu a dále ve vztahu k zákonům souvisejícím s výkonem trestu a občanským soudním řádem. Bude určitě potřeba rozhodnutí vyšší soudní instance, tedy Nejvyššího soudu ČR nebo Ústavního soudu ČR. Ten se ostatně v nedávném nálezu postavil za dlužníky v případě, kdy exekutor postihoval nezabavitelnou část mzdy nebo důchodu na bankovním účtu a označil takový postup za nesprávný. Je samozřejmě otázkou, jak by se postavil k situaci provádění srážek ve VT, protože se nejedná o totožný případ. Stejně tak i každý exekutor může mít na tuto problematiku jiný názor a postupovat dle něho.

V dané situaci je tedy na zvážení každého odsouzeného, jak naloží s tou částí svých „financí“, se kterou může ve věznici disponovat a zda se rozhodne např. částku na osobním účtu, která bude přesahovat výši 2.000 Kč ponechat na dobu po propuštění z VT s jistou možností jejího zabavení exekutorem nebo nepoužít k nějakému z účelů, které jsou uvedeny v § 7 odst. 4 vyhlášky –  výživné, úhrada škody, podpora rodiny, náklady VT, exekuce a další.

Výše uvedené názory a závěry jsou názorem spolku LIGHTHOUSE. Spolek nepřebírá odpovědnost za jakékoliv kroky, které na základě tohoto názoru kdokoliv podnikne.