Jízda pod vlivem

Jízda pod vlivem návykové látky

Městský soud v Praze dal za pravdu našim odvolacím argumentům a zprostil trestní odpovědnosti řidiče, který byl zastaven hlídkou policie a v dechu mu byl naměřen alkohol. V žádném případě to neznamená, že bychom akceptovali řízení pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, ale v této věci jsme řešili postup policie, státního zastupitelství a soudu 1. stupně. V tomto případě se všichni opravdu vyznamenali.

Policie – příslušníci policie udělali hned několik chyb a jednalo se o chyby vážné. Velice nás zarazilo, že ti, kteří mají být tzv. „v první linii“ natolik tápou v zákonných postupech a dopouštějí se tak zásadních a fatálních chyb. Jako nejtěžší provinění lze zcela jednoznačně shledat okopírování částí jejich úředních záznamů. V obou totiž byly stejné pasáže, které nejenom že byly zcela totožně napsané, ale se stejnými překlepy. Podle svých úředních záznamů pak k řidiči při kontrole přistoupili oba příslušníci, oba si po něm vyžádali doklady, oba s ním komunikovali. Každý, kdo zažil kontrolu na silnici, tak jistě sám dosvědčí, že tak to opravdu nikdy neprobíhá. Ani nemůže. Protože předpisy nařizují policistům zcela jiný postup.

Dalším problémem pak byla doba, která uplynula od zastavení vozidla do chvíle, kdy byl řidič vyzván k provedení dechové zkoušky. Zcela nepochopitelně to bylo 18 minut. Jak se změnila hladina alkoholu v krvi za tuto dobu, pak musel stanovovat soudní znalec, kterého si však předvolal na základě našich poznatků až odvolací soud.

Státní zastupitelství a soud 1. stupně se nepochopitelnými, a podle nás i lživě uvedenými informacemi z úředních záznamů, vůbec nezabývaly. Je otázkou, zda to není náhodou zcela běžná praxe.

Dalším opravdu hrubým porušením práce policie a státního zastupitelství je pak neakceptace metodiky dané ministerstvem dopravy č.j. 285/2009-160-OST MD metodika 1 a zdravotnictví ohledně určování hladiny alkoholu v krvi pro stanovení toho, zda se jedná o přestupek nebo trestný čin. I tento zcela běžný postup potvrdil soudní znalec. Samo o sobě již tolik pochybení a také důkazů, které byly špatně a chybně posouzeny, měly vést státní zastupitelství k zastavení trestního stíhání. Přesto se pokračovalo a všemu nasadila „korunu“ soudkyně obvodního soudu.

Nejen že přešla všechny hrubé chyby obou předešlých orgánů činných v trestním řízení, ale přidala vlastní, za které by žáci základní školy dostali zcela oprávněně nedostatečnou. Nedovedla ani správně přečíst a vyhodnotit data z lékařského protokolu o vyšetření, kde odpovědi na otázky byly hodnoceny číslem 1 v případě odpovědi ANO a číslem 2 při odpovědi NE. Nepochopitelně konstatovala, že uváděná dvojka znamenající odpovědi NE je stupeň 2…“ jistota chůze, chůze po čáře a pokus na prst byly hodnoceny stupněm 2“ . Nechceme ani domyslet, jak taková práce soudkyně s důkazy může vést ke spravedlivému a zákonnému rozsudku. Posuďte sami.

Odvolací Městský soud v Praze tedy alespoň částečně napravil pochybení a špatně odvedenou práci policie, st. zastupitelství a soudu 1. stupně, když předvolal soudního znalce ohledně určení hladiny alkoholu a policisty z důvodu nejasností v úředních záznamech. Nezbylo mu nakonec nic jiného, než celou věc zastavit a předat k přestupkovému řízení. Tedy tam, kam opravdu podle zákona tento případ patří. Řidič byl předán v souladu s českou legislativou k přestupkovému řízení na příslušný odbor městského úřadu, který se bude věcí dále zabývat.

Naší intervencí a pečlivou přípravou jsme tedy přispěli k ukončení bezpráví páchaného policií, státním zastupitelstvem a soudy. Dále zvažujeme, jakým způsobem řešit chybně a neprofesionálně odvedenou práci všech uvedených složek.