Je písmoznalectví věrohodné?

Kdykoliv jsme se někoho zeptali, jaký je rozdíl mezi grafologií a písmoznalectvím, každý řekl, že žádný. Když jsme ale začali řešit v roce 2012 činnost a fungování soudních znalců a dostali jsme se také na tuto oblast, k našemu velkému překvapení jsme zjistili, že rozdíl zde opravdu existuje. A to rozdíl opravdu obrovský. Dokonce takový, že i samotná policie, soudy, státní zastupitelstva a ministerstvo spravedlnosti se v této věci tak nějak motají a snaží se usměrnit poměrně tvrdý boj zástupců těchto dvou skupin. Abyste pochopili zásadní problematiku tohoto sporu, přečtete si článek Parlamentních listů a podívejte se na reportáž pořadu Reportéři ČT.

Nalézt pravdu v takových případech je jistě složité a my se o to ani nechceme pouštět. Pro nás je pouze důležité to, aby tato „válka“ dvou oborů a na ně navázaných skupin, nezpůsobovala a nevedla k chybným rozsudkům soudů. Je totiž zcela bez diskuze, že v jakémkoliv sporu, jsou obě dvě strany vždy ovlivněny svými potřebami a svojí touhou po dosažení vítězství. Nebo aspoň získání dalších kladných bodů. V námi sledovaném případě se právě obáváme, že i tyto „šarvátky“ výrazně ovlivňují konečná rozhodnutí soudu. Ptáte se proč? Protože znalci do svých posudků vnášejí své osobní postoje, potřeby bránit svůj obor a své „sympatizanty“.

Než ale budeme řešit námi sledovaný případ, tak chceme ještě uvést jednu důležitou věc. V reportáži Reportérů ČT je vidět, jak probíhá zkoumání na Kriminalistickém ústavu Policie ČR. Je tedy vidět, že jde o metodu vědeckou. Jistě podobné, nebo stejné přístroje budou používat i v zahraničí. Co se však jistě liší, tak jsou závěry takových posudků. Podle webových stránek www.pismoznalectvi.org, které spravuje Společnost pro písmoznalectví, o.s., jsou závěry písmoznaleckých posudků rozděleny do následujících kategorií:

1. Kategorický kladný závěr (sporný a srovnávací materiál napsala stejná osoba)
2. Kladný závěr v rovině vysoké pravděpodobnosti
3. Kladný závěr v rovině střední pravděpodobnosti
4. Kladný závěr v rovině nízké pravděpodobnosti
5. Nerozhodný závěr
6. Záporný závěr v rovině nízké pravděpodobnosti
7. Záporný závěr v rovině střední pravděpodobnosti
8. Záporný závěr v rovině vysoké pravděpodobnosti
9. Kategorický záporný závěr (sporný a srovnávací materiál napsaly různé osoby).

V zahraničí se ale používá hodnotící metoda, která je vyjádřena nejen lépe matematicky a tudíž pochopitelnější, ale především ani její nejvyšší hodnotící stupeň +4 neříká, že materiál napsala stejná osoba, ale že zjištění mimořádně silně podporuje tvrzení, že jej napsala daná osoba. Zahraniční experti podle informací uvedených v rámci kongresu forenzních věd EAFS 2015, který v těchto dnech probíhá v Praze a z jehož přednášek jsme tento materiál čerpali, tedy v žádném případě nejsou schopni dát zcela jednoznačný závěr. matematicky ho dokonce vyjadřují intervalem poměru pravděpodobnosti, který je roven nebo větší než 1.000.000. Tzn. že maximálně jeden člověk z milionu je schopen daný text napsat stejně. V jednom milionu obyvatel tedy může být další, u kterého by písmoznalec mohl dojít ke stejnému závěru.

Čím to je, že zahraniční písmoznalci neumí říct tak kategorický závěr a ti naši ano, i když Kriminalistický ústav a Společnost pro písmoznalectví, o. s. tvrdí, že pracují podle zahraničních standardů?

Někomu se může ten rozdíl zdát opravdu minimální, ale pokud jsou závěry písmoznalce zároveň důkazem u soudu nebo dokonce jediným důkazem u soudu, je potřeba s nimi pracovat opravdu pečlivě. Velice zajímavým rozborem problematiky znaleckých posudků obecně se zabýval Prof. JUDr. Jan MUSIL, CSc., soudce Ústavního soudu České republiky, který byl i hostem na zahájení kriminalistického kongresu EAFS 2015. Na článek naleznete odkaz již v úvodu našeho webu, ale samozřejmě ho přidáme i do tohoto rozboru, protože každému pomůže se v celé věci mnohem lépe zorientovat. Článek uveřejněný na stránkách Ministerstva vnitra ČR naleznete zde.

Pro námi sledovaný případ jsou pak podstatné především následující názory profesora Musila:

• … část orgánů činných v trestním řízení přistupuje k expertízám často nekriticky a bezmezně jim důvěřuje. Takový postoj není správný.
• Justiční praxe na četných případech ukazuje, že ani znalecký důkaz není bezchybný a že jeho prostřednictvím může dojít k justičním omylům…
• soudce je povinen znalecký posudek hodnotit ve všech jeho aspektech, včetně jeho odborné správnosti, tedy nejen konečný výsledek, nýbrž celý proces utváření znaleckého posudku.

Tímto je zcela zřetelně řečeno, že jakýkoliv rozsudek vynesený pouze holým konstatováním závěru soudního znalce může vést k justičnímu omylu. Takto postavený závěr se bohužel objevil i v námi sledovaném případě v rozhodnutí soudu 1. stupně.

V rámci právní korektnosti důkazů pak za překročení hranice odborné komptence znalce považuje prof. Musil sbírání důkazů samotným znalcem. Poukazuje také na to, že definitivní závěr by mohl být podán toliko tehdy, pokud by se tyto závěry prověřily v realitě. Jednak je to potvrzení toho, že důkazně správný je závěr, který používají v případě písmoznalectví zahraniční experti. Čeští znalci vynášejí své jednoznačné závěry na základě jednoho jediného hodnocení. Jejich jasné ANO nebo NE tak může dostat punc vyjádření jejich osobního a ne znaleckého názoru.

______________________________________________________________________________

Měli jsme možnost v rámci monitoringu případu našeho klienta nahlédnout do revizního posudku, který zadal Vrchní soud v Praze a zpracovával Kriminalistický ústav Policie ČR v oboru písmoznalectví. Protože jsme četli stanovisko prof. Musila a uznáváme jeho znalosti a zkušenosti získané po celou dobu jeho praxe, postavili jsme vyhotovený revizní posudek vedle jeho výše citovaného vyjádření. Velkým šokem pro nás byl fakt, že jsme našli hned několik jeho výtek vůči znaleckým posudkům, které bohužel ten námi právě přečtený obsahoval.

prof. JUDr. Jan Musil, CSc. … transparentnost znaleckého posudku, jinými slovy řečeno, jeho srozumitelnost i pro laiky. Znalci jako by si často neuvědomovali, že jejich posudek má specifickou funkci: Má zprostředkovat odborné poznatky nikoli vědcům, nýbrž právníkům (orgánům činným v trestním řízení), a též procesním stranám. Především obviněný musí mít reálnou možnost se plnohodnotně zapojit do procesu dokazování a do hodnocení důkazů, což samozřejmě předpokládá, že jsou pro něj srozumitelné. Není-li tato podmínka splněna, nejsou dodrženy podmínky spravedlivého procesu.

Znalecký posudek: některé pasáže znaleckého posudku jsou pochopitelné až po opakovaném přečtení s tím, že si čtenář musí nalézt na internetu terminologii oboru písmoznalectví, otevřít slovník cizích slov a dělat si poznámky, aby pochopil věty o více než 50 slovech. Takovým typickým odstavcem je bod. 2 na straně 8 posudku, který mimo jiné používá slovo kvantifikačně, které slovník spisovné češtiny Ústavu pro jazyk český nezná a slovník cizích slov ho pak uvádí pouze ve tvaru podstatného jména kvantifikace, což znamená určování množství. Takto napsané závěry jsou pak pro běžného občana opravdu velice těžko pochopitelné.

prof. JUDr. Jan Musil, CSc. … znalecká činnost ústavů: Protože jde o kolektivní instituce, měla by být jejich pojmovým znakem týmová práce, náležité vedení a kontrola, ověřování výsledků, probíhající diskuse a oponentura a další kontrolní mechanismy, obvyklé ve vědeckém světe.

Znalecký posudek: vypracován pouze jednou osobou, byť osobou maximálně vzdělanou v oboru písmoznalectví. Celý revizní posudek vypracovaný Kriminalistickým ústavem je sice psán v množném čísle, ale s největší pravděpodobností vypracován jedinou osobou (pokud by šlo o více osob a nebyly tyto v posudku uvedeny, bylo by to v rozporu s příslušným zákonem), tedy bez jakékoliv diskuze nad otázkami a jejich obsahem, se závěry jednoho znalce, čímž tedy pozbývá logiku jeho zadání a stává se podle nás jedním z několika dalších vyhotovených znaleckých posudků. Tuto zjevnou nejasnost potvrzuje i sdělení KÚ prostřednictvím samotného pozdějšího vyhotovitele posudku, který soudu již v říjnu 2014 sdělil, že bylo rozhodnuto o tom, že bude zkoumám celý případ komisionálně. Vyvstává tedy otázka, proč toto rozhodnutí KÚ bylo změněno. Může zatím byt to, že z pohledu obžalovaného byl stěžejní posudek Dr. Musilové, dlouholeté a blízké spolupracovnice? Sám vyhotovitel totiž v posudku na str. 12 uvádí, že k případu byly shromažďovány informace mimo trestní spis. Jednalo se předání dokumentů Dr. Musilové. Znamená to tedy, že vyhotovitel posudku na KÚ o tomto případu hovořil s Dr. Musilovou? Že s ní případ hodnotil a konzultoval? Je toto vůbec přípustné a možné? Mohl být tímto případným rozhovorem ovlivněn ve svém rozhodování? Je zde nějaká souvislost s tím, že byly posudky zkoumané v rámci posudku rozděleny do tří skupin tak, že v jedné skupině je samotná Dr. Musilová od začátku hodnocená jako „ta správná znalkyně“? Nejsou právě tyto otázky těmi, které by po revizním znaleckému posudku již neměly vůbec laikovi vyvstávat?

Sám prof. Musil říká, že pokud v oboru působí toliko jeden subjekt, hrozí velké riziko omylu a ustrnutí. Je tedy toto riziko postaveno do kontrastu s hodnotou znaleckého posudku jako hlavního důkazního materiálu?

_______________________________________________________________________________

Za nutné považujeme také upozornit na kauzu z roku 2013, o které informovala média, např. server novinky.cz, ve které se proti špatnému znaleckému posudku bránil Ing. Jiří Ježek. Ten nechal před notářem podepsat svým podpisem zcela jinou osobu a tento podpis pak předal dvěma soudním znalcům. Dostali se nám tyto materiály do ruky a musíme říct, že bohužel potvrzují ten fakt, že soudní znalec nemusí poznat opravdového pisatele nebo falešný podpis nebo může s některými podpisy „pracovat“ a přizpůsobit je požadovanému výsledku. V žádném případě tím nechceme říci, že soudní znalci v tomto případě záměrně lhali. Není důvod nevěřit tomu, že posudek vypracovali podle daných postupů, které jsou platné a ověřené, jak prohlásil jeden ze zkoušených znalců a současný člen předsednictva Společnosti pro písmoznalectví Mgr. Zimmer. Bohužel to ale jednoznačně znamená, že písmoznalectví není vždy schopné odhalit správné pisatele nebo padělek. I sám Mgr. Zimmer k tomu pro server dodal, že nikdo neříká, že se znalec nemůže mýlit.

Značné rozdíly lze najít také ve způsobu jakým písmoznalci prezentují své metody. Kriminalistický ústav Policie ČR (KÚ) vydává metodiky a tvrdí, že odpovídají zahraničním metodám a zkušenostem. Pro námi sledovaný případ je například velice podstatný způsob získávání potřebného zkoumaného materiálu, postupy jednotlivých znalců a především jejich věrohodnost. Protože se touto oblastí zabýváme již delší dobu, podařilo se nám shromáždit mnoho materiálů. Jedná se o vyjádření jednotlivých znalců, jak těch, kteří působí na KÚ nebo těch ostatních, stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR a názory dalších osob týkajících se této problematiky.

Z rozporů, které jsme zjistili v provedení revizního posudku považujeme dle vyjádření a posudků provedených KÚ a dalšími znalci ( Mgr. Śanda, Dr. Musilová, Společnost pro písmoznalectví, o.p.s., Ing. Svoboda, Mgr. Bc. Zimmer a další)  za nutné k výše uvedenému ještě doplnit následující zásady a standardy:

• revizní posudek prováděný Kriminalistickým ústavem provádí dva znalci, provedou vlastní zkoumání a poté hodnotí revidovaný posudek
• revizní posudek je nutné provádět se stejným srovnávacím materiálem, se kterým pracoval původní znalec, v opačném případě nemůže být prováděna revize a tudíž posudek není revizním, ten má totiž za úkol porovnávat závěry původního znalce
• posudek hodnotící pracovní postup, použité metody, techniku apod. není revizním posudkem v pravém smyslu slova revize.
• správnost odebrání hodnoceného materiálu musí být vždy dodržena
• není možné zkoumané písmo, texty nebo podpisy opisovat dle předlohy

Obáváme se, že všechna výše uvedená kritéria a postupy, které nebyly v námi sledovaném případě dodrženy, byly změněny nebo částečně „deformovány“, tak posouvají zadaný revizní znalecký posudek mimo možnost vyslovení jednoznačného závěru, kterým by jakýkoliv rozsudek nebo usnesení soudu měl jednoznačně být, zvláště v případech, kdy je odpověď na otázku osoby pisatele prakticky jediným a stěžejním důkazem, což dokládá i samo zadání soudu k vyhotovenému znaleckému reviznímu posudku, kdy soud požaduje vyslovení definitivního závěru ohledně pisatelství sporných podpisů. Tento posudek totiž podle našeho názoru nehodnotí obsah, tedy pravost podpisu nebo osoby, ale formu, tedy zda znalci postupovali správně v rámci zvyklostí oboru. Nemá tedy hodnotu písmoznaleckého závěru, pouze určuje, který z písmoznalců je neblíže svým postupem a názorem osobě, která posudek vyhotovovala, tedy Mgr. Švandovi. Ne Kriminalistickému ústavu, kterému byl posudek zadán. Jednoznačně nám z posudku vyplývá, že touto osobou je Dr. Musilová, která byla ihned na začátku oddělena do samostatné skupiny, její nepřesnosti byly vysvětlovány a „omlouvány“ nalézáním důvodů chybného nebo nepřesného vyjádření. Naopak znalci Dr. Nouzovský a Mgr. Krátká byli ihned zařazeni do skupiny, ve které si vyhotovitel určil úkol pokusit se vyhledat nesrovnalosti jejich posudků (viz. str. 3 posudku).

________________________________________________________________________________

Budeme vás informovat, jak tato kauza pokračuje dál a jak se Vrchní soud v Praze vypořádá s novým znaleckým revizním posudkem, který není takový, jaký sami uznávaní čeští znalci, včetně jeho vyhotovitele, tvrdí, že by měl být.