Změny v zákonech 2014

V roce 2014 došlo snad k jedné z největších změn v  systému českých zákonů. I když se nový občanský zákoník přímo netýká výkonu trestu a vazby, tak i tyto zákony přinesly určité změny. Níže Vám přinášíme přehled těch nejdůležitějších a nejpodstatnějších.

Zákon č. 169/1999 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů

1. § 1 odst. 2. nově přináší tolik očekávanou definici účelu výkonu trestu. Doposavad byl účel výkonu trestu něco jako paní Colombová. Všichni o ní mluví, ale nikdo neví, jak vypadá. Účel VT je tedy definován následovně: účelem výkonu trestu odnětí svobody je prostředky stanovenými tímto zákonem působit na odsouzené tak, aby snižovali nebezpečí recidivy svého kriminálního chování a vedli po propuštění soběstačný život v souladu se zákonem, chránit společnost před pachateli trestných činů a zabránit jim v dalším páchání trestné činnosti.
2. § 16 odst. 2. umožňuje odsouzeným, kteří jsou umístěni na výstupních odděleních věznic přípravu vlastní stravy. Toto ustanovení je bude mít minimální využití, protože výstupním oddělením se ve věznicích moc pozornosti nevěnuje.
3. § 16 odst. 3. přidává se definice prostoru pro uložení osobních věcí odsouzeného jako uzamykatelné skříňky. Ve věznicích toto již platí, pouze někde na nástupních odděleních si musí nejdříve odsouzený nechat zaslat zámek. Věznice tedy snad zajistí jejich okamžitou dostupnost prostřednictvím zapůjčení vlastních zámků.
4. § 16 odst. 7. a 8. zrušil osobní kapesné ve výši 100 Kč pro vězně, kteří nemají žádný příjem a neodmítli pracovat, pokud byli zařazeni. Jistě je to v pořádku, jen měl být obsah balíčku definován. A současně můžeme doufat, že věznice nebude nakupovat tyto hygienické prostředky za své obvyklé ceny, tedy vyšší, než na běžném trhu.
5.   § 16 odst. 9 přidává, že informovat blízké osoby nemusí věznice v případě, když si to odsouzený nepřeje. Dříve taková možnost nebyla.
6. § 17 odst. 5. dává věznici povinnost u nemajetných odsouzených zaslat na náklady věznice korespondenci státním orgánům ČR, advokátům a obhájcům, mezinárodním organizacím, které jsou podle příslušné mezinárodní úmluvy příslušné k projednávání podnětů týkajících se lidských práv.
7. § 18 upravuje užívání telefonu a předává definici podmínek jeho užívání vnitřním řádům jednotlivých věznic. Částečně se tak vyřešila otázka změn v telefonování, která proběhl v posledních 4 letech a zákon ji absolutně doposavad ignoroval.
8. §23 odst. 1 upravuje možnosti nákupu odsouzených. Řediteli věznice byla dána pravomoc, že může z části peněz, které má odsouzený právo použít na osobní potřebu, odečíst poplatky za lékaře, úhradu léků a dalších zdravotnických prostředků. I když před 3 lety byla zákonem zvýšená částka odváděná na kapesné, tak dalšími povinnými poplatky se tato částka prakticky nezmění. I výše základní pracovní odměny odsouzených se nezvedla ze 4.500 Kč již několik let.
9. § 24 změnil podmínky přijetí balíčku. Frekvence přijetí balíčku se předefinovala z 2 x ročně na 1 x za 6 měsíců. Změnila se tedy nesmyslná definice zaslání balíčku při příležitosti narozenin a vánočních svátků. Ostatní ustanovení přinášejí jen nepodstatné změny.
10. § 25 konečně přinesl definici zdravotního konta, tedy účtu, na kterém mohou být peníze, které jsou do věznice odsouzenému zaslány na úhradu zdravotní péče nebo nákup léků. Do současné doby spravovala VS tyto účty v rozporu se zákonem. Budiž ale řečeno na omluvu, že to jistě bylo k dobru věci.
11. § 25 odst. 6 uvádí, že peníze uložené u věznice nejsou úročené a nevybírají se za něj poplatky. I když je oboje částečně neproveditelné, tedy každý účet u banky je úročen a  banka si za každý účet bere peníze, tak jde o to, že zcela logicky se nebudou na jedné straně počítat úroky a na druhé poplatky. Takové vedení je jistě jednoduší a v naprostém pořádku.
12. § 26 přidává dobu pro podání další žádosti o přeřazení do jiné věznice po zamítavém rozhodnutí, a to nejdříve za 3 měsíce. Tato lhůta dříve chyběla a logicky bylo nutné ji zavést.
13. § 33 odst. 2 nově přidává povinnost VS hradit odsouzenému zařazenému do práce v době pracovní neschopnosti náhradu odměny za stejných podmínek, jako je poskytována podle zákoníku práce.
14. § 40 odst. 1 odstranil u podmínky dodržování vnitřního řádku slovo podrobit se a nahradil ho výrazem dodržovat. Jistě lépe „demokraticky“ znějící výraz.
15. § 40 odst. 2 doplňuje cíl programu zacházení, kterým rozvádí o přípravu odsouzeného na soběstačný život v souladu se zákonem po propuštění z VT. Součástí působení jsou rovněž metody a formy práce zaměřené na oblast řešení důsledků a dopadů trestné činnosti.
16. § 41 odst. 3 opět dělá krok vzad a jistě si ho protlačila VS velice ráda. Do programu zacházení už terapie a další vzdělávání může patři pouze „případně“. Což u VS znamená synonymum pro NIKDY. Velká škoda.
17. § 46 odst. 3 písm. d) zvyšuje, v rámci trendu je potřeba zdražovat, pokutu udělenou v rámci kázeňského trestu na výši 5.000 Kč. VS ale tyto pokuty neuděluje, protože by je jen připsala k dalším dluhům u odsouzených. Nebo si tímto navýšením VS zajistila další příjem od majetnějších odsouzených? No uvidíme.
18. § 72a je zcela nový a v 5 odstavcích přináší definici velmi nebezpečných odsouzených a zacházení s nimi. Jistě ho lze do jisté míry pochopit, ale použití definice, kdy takovou osobou je osoba, u které lze důvodně předpokládat, že ohrozí bezpečnost jiných osob je opět výraz velice obecný a jen umožňuje zneužívání tohoto ustanovení. VS se tak otevírá označit za takovou osobu každého, kdo se jí stane nepohodlným.

Celkově lze tedy úpravy obsažené v tomto zákoně brát jako částečně nutné a částečně vyhovující vězeňské službě. Zlepšení práce tohoto subjektu a zlepšení podmínek a jejich alespoň mírné přiblížení Evropským vězeňským pravidlům nepřináší v žádném z nových ustanovení. Ale upřímně to jistě ani nikdo neočekával. Tak naivní snad už nemůžeme být.

Vyhláška č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody

Text se připravuje…