V rámci novelizace trestního zákoníku došlo k velkým změnám v podmínkách podmíněného propuštění. Dříve poměrně jednoduché znění zákona je nyní poměrně složité a nelze tedy v jedné větě říct, pro koho platí jaké podmínky. Základní podmínky a rozdělení doby, kdy  je možno o podmíněné propuštění požádat jsou následující:

–          Po 1/2 je možné propustit odsouzeného za přečin (neúmyslné a úmyslné s horní sazbou do 5 let) a dát mu trest domácího vězení – nově vložený § 57a.

–          Po 1/3 je možné propustit ty, kteří jsou poprvé ve VT a nejsou odsouzení za zvlášť těžký zločin (horní sazby nejméně 10 let), takže horní sazba pod 10 let – § 88 odst. 1b)

–          Je možné také propustit odsouzeného před 1/2 a 1/3 v případě, že k žádosti se připojí přímo stanovisko ředitele o dobrém chování (§ 331 odst. 1 zákona č. 141/1991 Sb. trestní řád). V tomto šel dokonce zákon tak daleko, že uvádí, že takovou žádost může soud zamítnout pouze v případě, že je zjevné, že odsouzený nepovede řádný život – § 88 odst. 2.

–          Dále byly upraveny podmínky o včasném nastoupení a hrazení dluhů, které jsou nově posuzovatelné pouze u zločinů, tedy úmyslné trestné činy s horní sazbou nad 5 let.  Tato podmínka není tedy u přečinů – § 88 odst. 3.

Pro posouzení možného termínu podání žádosti a podmíněného propuštění je tedy potřeba detailně znát za jaký zločin je odsouzený ve VT, zda zde již byl v minulosti, zda nastoupil sám a jak se staví k hrazení svých dluhů nebo jiných škod.