Stalo se již takovým koloritem českého vězeňství, že nezisková organizace dostane peníze na projekt, proběhne kampaň, focení, tiskovky, objímačky, kolečka, tykačky, kafíčka a slzičky štěstí, jak se lidem pomůže a jak to změní svět. Samozřejmě za asistence kamarádek a kamarádů z různých státních institucí a jiných organizací.

Pak přijde realizace. Pracuje se třeba s 25 – 50 lidmi. Z dvouletého projektu se poslední půlrok dělají evaluace a zprávy, vydávají letáky a konají další konference, předávání diplomů a děkování, za nejlepší a nejskvělejší spolupráci a projekt v dějinách lidstva. To vše za pouhých pár milionů z různých dotací a grantů. Efekt mizivý, systémová pomoc prakticky nulová, pomoc lidem často i v mínusu.

Skončí poslední tiskovka, přijde poslední potřesení rukou, obejmutí a pusa na tvář, jak to vše bylo skvělé a příště musíme zase něco vymyslet, protože je to neskutečně potřeba a jsme přece NEJÚŽASNĚJŠÍ. 

Průvan tichou chodbou věznice žene uschlé koule stepních běžců, odsouzení líně polehávají v ostrém odpoledním slunci a snaží se hlavu schovat za alespoň malým stínem silných mříží, dozorci s brokovnicemi položenými na klíně se unaveně pohupují na židlích a klobouky mají vražené  hluboko do čela, po kterém jim pomalu stékají kapky potu. V uniformách je neskutečné vedro.

Ale western to není, je to jen česká kovbojka, kterou dovedou některé neziskové organizace vymyslet, realizovat a říkat tomu PROGRAM PRO ODSOUZENÉ. Je smutné, že po skončení programů některé neziskovky z věznice odejdou a je jim jedno, co se s jejich klienty děje. Nekomunikují s odsouzenými, nevrátím jim dokumenty, často jim ani neřeknou, že končí. Zkrátka s nimi přestanou cokoliv dalšího řešit.

Ale ŠUP, během pár dní jeden nový program, s novou světzachraňující myšlenkou, s novou kampaní, focením, tiskovkami, objímačkami, kolečky, tykačkami, kafíčky a slzičkami štěstí. Často je to jen velká ostuda. Takové organizace by si neměly říkat neziskové, protože jediné, o co jim jde, jsou peníze na jejich životy, na jejich kanceláře, na jejich setkávání, kolečka, kafíčka, kamarádšofty, zkrátka na to, aby se mohlo říkat „MY POMÁHÁME“.

Jsme rádi, že mezi takové organizace rozhodně nepatříme.