„Soudkyně mě nepustila, vůbec nic jí nezajímalo, přitom mám bydlení a práci. Budu muset někam jinam, tady šanci nemám, pojedu do Někam, tam pouští. Říkal to kamarád, co sedí v Někde.“ Takto to opravdu nefunguje. Převezení do jiné věznice není většinou řešení.

Pokud soud zamítne žádost odsouzeného o podmíněné propuštění, neznamená to většinou, že by soudce byl špatný nebo nepouštěl. Jsou samozřejmě rozdíly mezi jednotlivými soudy a soudci v jejich pohledech na to, co by měl odsouzený zvládnout a jak na sobě pracovat. V drtivé většině případů, které jsme u soudů sledovali, a byly jich stovky, byla jednoznačně důvodem nepropuštění nepřipravenost odsouzeného. Není tedy moc reálné, že převezením do jiné věznice se tento problém vyřeší. Ano, může tam být benevolentnější soudce, ale i tomu může vadit to, co si nedovede odsouzený sám připustit a co nedovede změnit.

Pokud v jiné věznici pouští více, často to znamená, že odsouzení jsou lépe připraveni.

Je tedy nutné, aby se odsouzený nejdříve velmi dobře zamyslel nad tím, jak je připravený na svůj další život a zda udělal maximum. Pokud opravdu ano, což je v minimu případů, pak je asi možné o přemístění do jiné věznice uvažovat. Pokud ale ne, a to je jednoznačně u většiny zamítnutých případů, je nutné se znovu zamyslet, přehodnotit svoje priority, postoj k trestné činnosti a hlavně si přestat lhát.

Je však nutné si říct, zda je výhodnější věnovat dalších 6 měsíců přípravě na další úspěšnější podmíněné propuštění nebo je věnovat snaze změnit věznici, tedy místo výkonu testu, a pak přijít k dalšímu podmíněnému propuštění opět nepřipravený a třeba i odsouzený předem k neúspěchu.